CSCCMĚLNÍK

Letošní ročník Klubového poháru svojí dramatičností jednoznačně překonal všechny dosavadní čtyři ročníky. Svojí roli jednoznačně sehrála i relativně vysoká účast na všech čtyřech započítávaných podnicích. Přesto byla situace před lounskou závěrečnou akcí prakticky jasná.

První podmínku dramatičnosti splnil svojí účastí Radek Stinka neboť kdyby se jeho výsledky z Kokotska nezapočítávaly, bylo by rozhodnuto bez ohledu na výsledky z Lounské rychlodráhy. Souboj o pohár se takto zúžil na dvojici Jiří Šarocha s BMW 2002 a Václav Janovský s Lancií Beta Coupé.

Zatímco Jirkovi stačilo dojet těsně za Václavem, tak ten musel nejenom vyhrát, ale doufat, že Jirku porazí ještě někdo další. Vzhledem k dosavadním výsledkům, zejména Jirky s jeho závodní dvatisícedvojkou, ale málo pravděpodobný scénář. Do hry ale vstoupilo něco nehmatatelného co nelze uchopit, ale co má mnohdy rozhodující podíl na vývoji následných událostí. Těžko se hledá jedno slovo kterým se dá vše pojmenovat nicméně osudovost jednotlivostí je více než zřejmá. Jaký jiný význam totiž můžeme hledat v drobnostech předcházejících poslednímu závodu?

Začít můžeme třeba pohledem na výsledky předchozích ročníku. Svá dvě dosavadní vítězství totiž dosáhl Jiří Šarocha v letech 2005 a 2007, tedy v lichých ročnících. Dalším drobným korálkem do náhrdelníku osudu bylo i rozhodnutí vyzkoušet nové karburátory se svody a vše vyvrcholilo, když doma zapoměl Putovní pohár. Možná jen náhody, ale řekněte samy, mohou to být opravdu jen náhody?

Vlastní akce se jako vždy více než podařila. Díky Václavu Weisovi a jeho malému týmu pořadatelů, kterým patří náš dík, se podařilo odjet tři započítávané jízdy ve velice rychlém časovém sledu. Krásné počasí, které zatím tomuto podniku vždy přálo, umožnilo ještě několik nezapočítávaných jízd, než jsme se přesunuli na vyhodnocení a příjemné posezení do Počedělic. Zpočátku vše překryla omamující vůně grilovaných kolen a klobásek, cinkot sklenic s lahodným mokem a vzrušené výměny zážitků.

Teprve až o hodně později začalo vyhodnocování závodu a velice záhy se začalo ukazovat, že výsledky pravidelnosti jsou prostě neuvěřitelné. Ostatně při pohledu do výsledkové listiny pochopíte, i když tak malé časové rozdíly jsou spíše nepochopitelné. Pokud někdo má vysvětlení, tak sem s ním. Takto lze jen konstatovat, že díky nulovému rozdílu časů v hodnocení pravidelnosti a menšímu objemu motoru vyhrál celkově Václav s Lancií Betou. Navíc dokázal Jirku porazit i Míra Šárka s jeho BMW 2800CS a splnil tak druhou, nutnou podmínku aby Jirka Šarocha celkově skončil až druhý. Klasický případ nezvládnutí týmové režie mnichovské značky! Další ročník tedy skončil a minimálně o rok byla odložena možnost trvalého držení Putovního poháru v rukou Jirky Šarochy.

Pozor rok 2009 je ale opět lichý! Navíc Jirka na svém bavoráku přes zimu usilovně nejen zvyšoval výkon ale prováděl i jiná vylepšení. Důvodem pochopitelně není jen náš Klubový pohár ale hlavně jeho opětovná účast v některých závodech Mezinárodního mistrovství amatérů v závodech do vrchu. První ostrý začátek bude letos na mosteckém okruhu již počátkem dubna. Zde držme Jirkovi palce, další snadné vítězství v Klubovém poháru mu ale nedarujme. Berte to jako přímou výzvu k hojné účasti na jednotlivých podnicích letošního ročníku.

Stačí trochu děště a drama je na světě. Po loňském suveréním vítězství Jirky Šarochy se zdálo, že letošní rok bude formalita a putovní pohár přestane být putovní, ale natrvalo se usídlí v Jirkově garáži. Letošní rok, ale přinesl vítanou změnu. Jednak se v Poháru představilo více jezdců což bylo příjemné pro prezentaci našeho klubu a také vytvářelo příjemnou atmosféru na akcích, ale také zamíchalo pořadím.

Pořadí se zdramatizovalo v Kokotsku kde se první jízda jela za průtrže mračen a Jirka Šarocha jí odjel na slickách. V druhé za to sice pořádně vzal a opět byl nejrychlejší, ale tím si zase pohoršil v pravidelnosti. Proto ho ve výsledcích odsunul Radek Stinka až na třetí místo a postaral se o srovnání průběžného hodnocení. Jaké jsou nyní možnosti?

V prvé řadě musí Radek Stinka přijet do Loun aby se jeho umístění z Kokotska počítalo. Pokud by totiž nepřijel, tak mu dvě účasti nestačí a vypadne z celkového hodnocení do kterého se započítávají výsledky ze tří podniků. Jirka by si tím zapsal z Kokotska druhé místo což by mu stačilo k celkovému vítězství a nemusel by do Loun vůbec jezdit.

Tím musí Jirka také přijet neboť pokud by Václav Janovský vyhrál, tak si smaže jedno druhé místo a dostane se na součet 4 oproti Jirkovým nynějším 5.

Znamená to tedy, že aby Václav vyhrál musí vyhrát i poslední závod v Lounech. Pokud se tak nestane, tak Jirka vyhraje na první pomocné kritérium neboť má menší obsah motoru.

Pokud vyhraje poslední závod Jirka, tak je vše jasné, Budou se mu zapisovat tři první místa a klub přijde o putovní pohár.

No a jak to vidí bookmaker? Situace je vcelku jasná. Lounská rychlodráha je opět závodem ve sprintu jako Mělník kde jsou ve výhodě silná auta a i Jirkovo lehké závodní BMW. Drobná naděje na drama zde ale stále je. Stačí se podívat na výsledky z Mělníka a zejména při případné Jiřího neúčasti by to mohlo být zajímavé.No, ale pro udržení Putovního poháru v klubu i pro příští ročník je potřeba něco udělat. Což takhle podívat se do pravidel zda tam nejsou nějaká skrytá handycapová ustanovení. Třeba, že vedoucí jezdec jede poslední závod se zavázanýma očima nebo, že v závodě potáhne přívěs s komisí dohlížející na čistotu závodu apod. No a nebo Lancia nedělala silnější auta a ani motory?

Po rozhodující bitvě na Lounské rychlodráze ...
... se celkovým vítězem loňského klubového poháru stává ... Václav Janovský,
ke kterému se přesouvá putovní pohár ... gratulujeme!